Motivace

Po několika dnech náročnějších fyzických aktivit, můžeme hráčům sdělit, že si konečně zahrají nějakou hru, při které budou sedět.

Realizace hry

Vytýčíme trasu závodu fáborky po obou stranách tratě. Trať by měla být asi 100-200 m dlouhá a přibližně 2-5 m široká, aby se na ni vešly dvě družstva hráčů. Doporučená a odzkoušená trasa vede vysokou loukou, menší bažinkou, potůčkem a končí za blátiskem.

Hráče rozdělíme do dvou družstev. Zajímavé je, že počet hráčů v družstvech nemusí být úplně stejný, ale měl by přibližně odpovídat. Hráči se posadí na startovní čáru a to tak, že se musí jednotliví hráči dotýkat boky. Boky se musí dotýkat hráči po celou dobu závodu. Po odstartování se zvedne poslední hráč v řadě, přeběhne a sedne si vedle prvního hráče. V momentě, kdy dosedne vstává další poslední hráč a přebíhá dopředu. U každého družstva rozhodčí sledují, aby hráč vybíhal až v momentě dosednutí předchozího hráče. V opačném případě rozhodčí na chvíli pozastaví chod družstva. Hra končí v okamžiku, kdy si sedne první hráč družstva na cílovou čáru.

Metodické poznámky

Hráče musíme dopředu upozornit, že si mají vzít oblečení, které by se mohlo při sezení umazat nebo namočit.

Pokud hru nehrajeme v létě, samozřejmě vynecháváme průchod potokem apod. Hra je pak spíše jako závod na utužení ––kolektivního ducha a rozvoj rychlosti.